Jsme sKat!; poněkud schizofrenním se může zdát fakt, že i Kat je sKat! … ale funguje to dobře, tak do toho nebudeme rýpat.
Hrajeme vlastní tvorbu. Základní hudební myšlenku a texty přináší zatím hlavně Kat (textů napsala doposud přes stovku, a to zejména v češtině a angličtině plus jeden slovensky a jeden španělsky). Aranže jsou potom kolektivním dílem a jejich tvorba nám přináší potěšení. Pracovat na originálních a výhradně našich vlastních skladbách nám poskytuje neobyčejnou svobodu a umožňuje rozlet. Nikdo nám nemůže vytknout, že v originále je takhle písnička rychlejší / v jiné tónině / refrén se má opakovat dvakrát / Hank Marvin to sólo hraje mnohem líp / zpěvačka vzdychá daleko věrohodněji.
Vznik kapely podnítila Kat, která věnovala několik měsíců intenzívnímu hledání spoluhráčů. Po mnoha setkáních a rozhovorech s potencionálními kolegy, frustrovaná z poznání, že jediní dostupní muzikanti chtějí hrát Mumlaj šedou a Vočumbek na zábavách, popřípadě death metal, nebo díky krizi středního věku vlastně vůbec netuší, co a jak chtějí dělat … se rozhodla pořídit si aparát a stát se zcela samohudební (za tento termín budiž vysloveno poděkování skvělému muzikantovi a příteli Vítku Šujanovi). Něco jako Nohavica, akorát s hezčí kytarou.
A přesně ve chvíli, kdy se chystala k realizaci a dokonce už provedla průzkum terénu a vstřícných pódií, ji oslovil kolega z práce. Moc milý muž, s nímž se víc než pět let zdravila na chodbě, a neměla ani tušení, že hraje skvěle na elektriku. A tak se přidal Bruno.
Nicméně potřeba vlastního aparátu přetrvávala a při projíždění inzerce Kat místo ozvučovací sestavy našla zpívajícího kytaristu … bleskurychlá korespondence vedla k určení termínu setkání. A tak se objevil Roman.
Při telefonátu upřesňujícím čas a místo si Kat povzdychla, že teď už jí ke štěstí chybí jen basák. Na to Roman odvětil, že ho tedy vezme s sebou. Takže na nultou zkoušku rovnou dorazil i Juro.
Hodně si povídali, taky trochu zkoušeli dvě písničky, jak jim to půjde dohromady … a ono to šlo. Až na to, že kluci zatoužili po rytmice. Což o to, Kat zná fantastického bicmana, který dokáže zahrát bravurně na cokoliv a ještě navíc krásně zpívá … ale ten by se našemu projektu nejspíš vysmál. Takže se ho Kat radši ani nezeptala a vyvěsila poptávku na fejsbuk. A hádejte, co se stalo. A tak naše sestava získala další skvělou akvizici – Bohdana.
Po dvou měsících zkoušení a účasti na oblastním kole Porty padlo rozhodnutí – je potřeba zvuk kapely obohatit o další nástroj. A protože (jak praví jedno z oblíbených hesel Kat) štěstí přeje připraveným, stačilo jen pozvat na oťukávací zkoušku Radka, který už byl připravený asi tak rok a půl. A naopak, Kat byla celou tu dobu připravená přizvat ho k něčemu muzikálně zajímavému. Dopadlo to moc dobře.
Vzhledem k obrovské variabilitě pracovních i jiných činností členů naší kapely bylo nutno přistoupit v září 2019 k personální změně. Radek odchází ze sKat! aby se na jaře 2020 objevil jako Katin spolupráč v komorněji laděném Kat&Combo, zatímco klávesákem na HPP se stává Michal Jaborník se svým rudým Nordem a posléze Korgem Kronos. Ať Ti to s námi hraje!
Začátkem roku 2020 se Juro rozhodl věnovat víc času a energie své vlastní kapele, a tak jsme vyvěsili na fejsbuk poptávku po basákovi. Kupodivu se jich celkem rychle pár přihlásilo (a dokonce i jeden houslista). Jako první za námi do zkušebny přišel Martin Kostohryz. Hraje na šestistrunku, bezpražec v pěti i na kytaru. Píše hudbu i texty a po osmadvaceti letech aktivní hudební činnosti v jižních Čechách se přestěhoval do Brna a skoro už pověsil basu na hřebík. Bezpražec dokonce skončil pod vrstvou prachu v bratrově garáži. A potom objevil naši výzvu, přihlásil se …a na první zkoušce nás dočista ohromil. Tak to je Marty.
V květnu 2020 naše kapela získala cenného kolegu – manažera Toma Libenského.
… a v téže době nás opouští Mišák Jaborník i se svým Korgem, aby se mohl více soustředit na svůj výkon v jiných dvou kapelách, v nichž působí. sKat! momentálně náhradu nehledá – zkusíme to v pěti a uvidíme. A navíc Mišák nemá nic proti občasné přátelské výpomoci, takže se zase tak úplně neloučíme. 🙂
Momentálně zkoušíme jednou týdně, dílo nám vzkvétá pod rukama (v Bóďově případě i pod nohama) a těšíme se, že třeba brzy zahrajeme i Vám.
Brunova kytara moc pěkně ladí … k mým střevíčkům.
